Respektující výuka s prvky Montessori

Montessori principy a prvky Montessori výuky u nás ve školce.

S pojmem Montessori jste se již jistě někde setkali, je to poslední dobou právem do hledáčku zaměřovaný směr výchovy, odvozený od italské pedagožky Marie Montessori, která na základě pozorování dětí v denním životě a při hře vyvinula systém poznatků o dětech.

Zahrnuje především poznání, že dítě je rovnocenná lidská bytost dospělému člověku a že by se s ním také podle toho mělo zacházet! Ale to není vše, také mluvit s dítětem bychom podle paní Montessori, měli jako se sobě rovným člověkem a jeho vývoj bychom měli podporovat tolerancí a respektem, informacemi místo zákazů a příkazů. Rozkazy bychom měli nahradit spíše formulacemi, které dítě vedou k tomu, aby samo přišlo na to, co má udělat, zvláště pak, jedná-li se o nápravu něčeho rozlitého či rozbitého, avšak měli bychom je vést moudře, nikoli manipulativně.

Montessori říká, že žádná pochvala není pro dítě motivující a dnes toto tvrzení dokládá řada moderních psychologických výzkumů. Také upozorňuje, společně s autory knihy Respektovat a být respektován od kolektivu autorů, inspirovaných opět různými osobnostmi psychologie, že mezi pochvalou a oceněním je velký rozdíl, přičemž pochvala nezevšeobecňuje zásluhy dítěte, ale týká se pouze dané události. Ocenění a zvláště pak poděkování je však to pravé, co děti potřebují. Dospělému či kamarádovi se také nevlichocujeme tvrzením že je velký malíř, když namaluje zajímavý obraz, spíše jej oceníme v tom, co se nám na obraze líbí, s čím se ztotožňujeme. A stejně tak bychom se měli chovat k dětem, podporuje to zdravý rozvoj jejich osobnosti, schopnost se rozhodovat a utvářet svůj život podle svých vlastních představ. Pakliže toto pochopíme, již pro nás vůbec nebude těžké pochopit, proč by pro výchovu dětí měly být tresty naprosté tabu.

Ovšem něco jiného jsou přirozené důsledky, kdy je například potřeba utřít rozlité barvy, ale i toto se dá dítěti sdělit bez obviňování, jako přirozená věc. Dítě je velmi vnímavé a každý útok na svou osobu si velmi dobře ukládá do svých vzpomínek a ty jej formují, i to, jak se bude v životě chovat ono. Pokud svým jednáním dokážeme, že všechny situace běžného života se dají řešit po vzájemné domluvě s respektem pro všechny strany, dítě se naučí pracovat v kolektivu i samostatně, bude snáze proplouvat životem a nebudou jej zatěžovat zbytečné konflikty či komplexy, zaseté jinými lidmi. Není snadné se chovat ideálně, zvláště pokud jsme vyrostli pod tvrdou rukou generálských rodičů, či pod jinak nepovedeným vedením dospělých. Avšak právě proto jsme motivovaní vychovávat děti, se kterými se v životě setkáme tak, aby si podobné šrámy na duši,jako máme my sami, nenesli.

V tomto duchu se dá vést výchova ve školce, škole, domácnosti, ve výtvarné výchově,v malířském ateliéru,kdekoli. Děti na ní často velice dobře reagují, protože je velmi zdravá a v mnoha případech ověřená, zkrátka a dobře, myslíme si, že snad ani tomu nemůže být jinak, než že nás zcela nadchne. Vyzkoušejme to také společně!

Jaké jsou základní principy Montessori metody?

• Dítě je tvůrcem sebe sama (Dítě - budoucí samostatný dospělý, čerpá podněty z okolí, a samo si určuje, jak a kdy tyto podněty ovlivní jeho jednání. Nabízíme inspiraci, ukazujeme možné cesty, rozhodnutí necháváme na samotném tvůrci...)

• Pomoz mi, abych to dokázal sám (Malý umělec si sám dítě vlastními silami a svým tempem získává nové vědomosti a dovednosti, a vzrůstá do světa, který ho obklopuje.)

• Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči. (Naše poznání vychází z praktické výuky a maninupalce s věcmi, barvami, tvary... Důraz klademe na spojování tělesné a duševní aktivity.)

• Respektování senzitivních (citlivých) období. (Ctíme senzitivní období každého dítěte. Necháváme se inspirovat v návrhu zpracovávaných a oblíbených témat, postupně je rozvíjíme a prohlubujeme. Tak jako umělci tvoří v cyklech, i my navazujeme témata lekcí korálek ke korálku.)

• Svobodná volba práce. (Malý malíř si sám rozhoduje, co se bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat. Respektujeme čas na malování, čas na hru, na odpočinek...)

• Připravené prostředí. (Výtvarný ateliér a naše dílnička je uspořádána tak, aby si děti mohly podávat věci z poliček, aby znaly jejich místo a mohly je po práci vracet zpět na místo. To vše samostatně, bez vnější pomoci.)

• Polarizace pozornosti. (Dítě je při výtvarné práci se schopno soustředit intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Základem učení u nás je empaticky vycítit nejvhodnější téma pro každé dítě individuálně, pomáháme toto téma rozvíjet a udržujeme motivaci k práci.)

• Celostní učení. (Tělesné a duševní aktivity by se měly vzájemně promítat i do procesu učení. Témata a program naší hodiny jsou vždy plánována jako celek, střídají se fáze přímé výuky, pohybové aktivity, samotná práce malování, kreslení či modelování. Fáze, kdy každé dítě formuluje, jak a na čem pracovalo a budujeme společně program pro lekce následující.)